1.d) Světlo v krabici
První lekce - pokračování "Historie církve" -> Zaměřeno na katolickou tradici
- Na začátku bylo Vzkříšení církve, tak jak ji známe z knihy Skutků apoštolských. Toto je normální křesťanský život. Začalo to tím, že Duch Svatý byl vylit na učedníky, když se modlili. Učedníci pak šli a činili tak jak jim Ježíš kázal. Začalo to několika málo lidmi, ale ovlivnilo to celý svět. Sem patřila i ochota nést ponížení a potupu pro Krista, snášet pronášení a útlak, ale nepřestávat dělat ty věci, ke kterým nás Ježíš povolal. V těch dobách toto mučednictví často končilo smrtí učedníků.
- Kolem roku 300 n.l. se k moci dostal císař Konstantin, který mocí a násilím změnil velmi mnoho věcí na křesťanství. Před tím křesťanství bylo perzekuováno a mnoho učedníků kvůli tomu zemřelo. Ale císař Konstantin z toho vytvořil státní náboženství. Mnoho křesťanů věřilo tomu, že Konstantin byl křesťan a udělal dobrou věc pro církev. Ve skutečnosti v církvi zpackal mnoho věcí, které děláme dodnes.
- Od roku 300 n.l. máme katolickou církev. Když řeknu katolická církev, co si lidi představí? Chrámy a církevní budovy, papež, kněz, masy věřících v kostelích na nedělních shromážděních nebo katolickou teologii, katechismus apod. Kde však tyhle věci nalézáme v knize Skutků? Kde máte papeže? Kde máte kněze tak jak je vidíme dnes? Kde nalézáte shromáždění v kostelech? Kde máte církevní budovy? To v knize Skutků nenaleznete. Ježíš přišel, aby strhl chrám a místo něj z nás udělal chrámy z živých kamenů, ve kterých Duch Svatý může bydlet. Ježíš řekl, že bychom neměli nikoho nazývat svým otcem, ktromě toho, který je v nebesích. Ježíš přišel s mnoha věcmi, ale katolická církev je změnila. Máme svaté místo, máme chrám a máme papeže. Slovo pope/papež pochází ze slova otec. Je mnoho lidí, kteří volají: Papež! Náš otec! Ale to nebylo to s čím Ježíš přišel. Odkud všechny tyto změny přišly? Z katolické církve.
V knize Skutků byli židé, kteří uctívali Sobotu. Pro Ježíše nebyl jeden den svatější než druhý den. On uzdravoval i v sobotu, ačkoliv bylo zakázané v sobotu pracovat. Nyní ale máme odpočinek v Ježíši Kristu ... Ježíš přišel s něčím novým, ale pak přišla katolická církev a chtěla z toho vytvořit velké náboženství a proto změnila spoustu věcí, které Ježíš započal. Vytvořili tedy nový svatý den - neděli. Proč? Protože neděle byl den slunečního boha (anglicky: neděle - sunday; slunce: sun; den - day; takže sunday = den Slunce, den slunečního boha). Konstantin byl vysokým knězem v kultu slunečního Boha a pokračoval v této činnosti až do doby kdy zemřel. Mnoho základů, které dělal uctíváním slunečního Boha vzal a přenesl je do základů křesťanství v době jeho života. Takže najednou máme "sun-day holy day": neděli - svatý den. Proč? Díky Konstantinu a uctívání slunečního Boha. Také postavil chrám, který orientoval k východu. Takže když se kněz posadil, slunce svítilo na jeho hlavu. Takto mohl ve stejnou chvíli uctívat slunce, slunčního Boha. A udělal ještě mnoho jiných změn, které něco stály.
Když čteme příběh o tom jak Petr a Jan uzdravili chromého ve jménu Ježíše, čteme, že neměli žádné peníze, které by mu mohli dát, ale měli moc Ducha Svatého uzdravovat:
A byl tam nesen jeden muž, chromý od lůna své matky, kterého každý den pokládali u chrámové brány zvané Krásná, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. Ten uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, a prosil je o almužnu. Petr však na něj s Janem upřel zrak a řekl: "Podívej se na nás." Pozoroval je tedy s očekáváním, že od nich něco přijme. Ale Petr řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Uchopil ho za pravou ruku a zvedl ho; a tehdy se jeho nohy a klouby ihned zpevnily. A když vyskočil, stál a chodil a vešel s nimi do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho tedy viděl, jak chodí a chválí Boha, a poznali, že je to ten, který kvůli almužně sedával u chrámové Krásné brány, a byli naplněni děsem a úžasem nad tím, co se mu přihodilo. A když se ten uzdravený chromý držel Petra a Jana, seběhl se k nim všechen vyděšený lid do sloupoví zvaného Šalomounovo. (Skutky apoštolské 3:2-10)
O tuto moc katolická církev přišla a to byla ta cena, která byla zaplacena za institualizované
náboženství, za změny, které zavedl Konstantin. Může katolická církev
dnes říct, "zlato a stříbro nemáme"? Ne. Protože mají mnoho zlata a
stříbra, protože teď je to velká organizace. Křesťané začali stavět
krasné chrámy, uvnitř plné zlatých oltářů skvostných uměleckých výtvorů,
ale to není to povolání, do kterého nás Ježíš povolal. Proto Ježíš
nepřišel.
Ježíš učil: "Nehromaďte si poklady na zemi,
kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou, ale hromaďte
si poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani
nekradou." (Matouš 6:19-20)
Ježíš
neobětoval svůj život pro to, aby církev hromadila majetek, ale aby jeho
učedníci mohli jít kázat evangelium chudým, uzdravovat zdrcené v srdci,
vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit zdeptané na
svobodu. Ježíš netrpěl proto aby vybudoval tento stroj na hromadění
majetku, tu organizaci na získání moci nad lidma.
Ale stejně tak nemohou říct: "Vstaň a choď!". Proč?
Protože nekonají Boží vůli, nedělají to k čemu Bůh povolal své učedníky.
Duch Svatý chce být volný a působit mezi lidma, ne se nechat svazovat
teologií a lidskými tradicemi. Katolická církev sice věří v Ducha
Svatého, ale nedosvědčuje existenci, protože nedělají to co sami učí.
Kdyby to dělali, Duch Svatý by se k tomu přiznal a oni by měli tu
stejnou moc co má Ježíš. Bůh nežehná tradicím a nepotvrzuje
platnost tradic mocnými činy. On chce potvrdit platnost svého Slova, ale
jinak než to dělá institualizovaná církev. Duch Svatý se nepřiznává k lidským tradicím, k teologiím a náboženským disputacím, před takovými věcmi utíká pryč!
Závěr
Pokračování první lekce o historii církve bude v dalším článku.