1.k) Torbenovo svědectví

První lekce - Torbenovo Svědectví

Níže uvedený text je přeložený z angličtiny. Autorem svědectví je Torben.

Byl jsem zachráněn, v jedné z těchto krabic. Přišel jsem do církve a díval jsem se kolem sebe. A říkal jsem si, "toto je normální" křesťanský život." A já jsem jako mnozí jiní měl touhu sloužit Bohu. Řekl jsem si: "Dobrá jak teda mohu sloužit Bohu?" Díval jsem se okolo a přemýšlet, jak mohu sloužit Bohu.
Říkal jsem si: "OK. Neumím zpívat, nemohu být součástí chval. Protože nemám ve svém životě žádný tón. OK, chci kázat, ale nemohu to dělat, protože tato služba už je zabraná někým jiným."

Tak jsem se stal dveřníkem a pomáhal jsem s praktickými dveřmi. Bylo to OK. Ale pamatuji si, že po několika letech jsem chtěl dělat něco víc. Chtěl jsem kázat. Protože to byla jediná věc, v té církvi, že bych ji mohl dělat.

Tak jsem řekl svému kamarádovi: "Jak se k tomu kázání mohu dostat?"
A on mi odpověděl: "Ty se k tomu musíš vybudovat. Začni na biblické škole. Po několika letech, můžeš být vedoucím mládeže. Po několika letech jako vedoucí mládeže, budeš jednou za rok kázat na nedělním shromáždění." A to mi řekl.

Podíval jsem se na svou ruku a na prstech jsem si spočítal, že kdybych všechno dělal tak jak mi to říkal, zabralo by mi to minimálně pět let, abych získal šanci jednou za rok kázat na nedělním shromáždění. A to mi nějak otevřelo oči. Najednou jsem se podíval kolem a byl jsem v šoku, protože zde bylo mnoho lidí, kteří absolvovali biblickou školu, kteří znají Boha, ale kde byl ten život? Nyní po oni jen přicházeli a seděli a nesloužili. Nic se nedělo. A viděl jsem, že tam bylo něco špatně.

Kvůli tomu jsme já a má manželka jeli do jiného města, abychom pomohli jiným lidem vybudovat církev. V té době jsme byli mladí. Byli jsme zapáleni. Nikdo nad námi nebyl. Nikdo nás neřídil, takže jsme byli svobodní, dělat to přesně tak, jak to chceme mi.

Pamatuji si jak jsem nadšeně říkal: "Nyní jsme volní!" a pamatuji si, že jsme šli, abychom měli naši první neděli. Říkal jsem: "Co budeme dělat? ... Budeme kázat. ... Ó to bude skvělé. Budu vést shromáždění. Woo! ... Ale chceme také mít sbírku. Ano, ale nemůžeme mít sbírku a potom kázat. Ne. Co když uvítám lidi a zazpíváme nějaké písně. A pak budeme mít nějaké sdělení, pak písně, pak teprve sbírku, pak nějaké písně a pak budeme kázat. Jóóó! Udělejme to!"

Byl jsem tak šťastný! Ale najednou jsem se podíval na ten papír a najednou jsem viděl a zděsil jsem se: V tom není rozdíl! To je to samé! (ukazuje při tom na tabuli s nápisem katolická církev v roce 300 n.l.). To je přesně to, z čeho jsme vyšli!

* * *

Toto je to čemu musím porozumět. Odešel jsem z církve, protože jsem chtěl dělat učedníky. Chtěl jsem změnit ten náboženský systém. Byla to jedna věc, kterou jsem opustil, ale dostal jsem se do stejného problému z jakého jsem vyšel. Podobně jako pro Mojžíše nebylo tak těžké přimět Izraelity opustit Egypt, ale dostat Egypt z nich. Vždycky se dívali zpátky! Podobně pro mě - já byl spasen a přišel jsem do církve - a když jsem z ní odešel, tak krátce na to jsem chtěl budovat něco nového. Chtěl jsem dělat učedníky. Ale co se stalo? Skončil jsem znovu v tom starém systému. Skončil jsem u toho, že jsem dělal nedělní bohoslužby, kde máme uvítání, nějaké písně, informace, sbírka, písně, kázání a pak máme nějaké svaté přijímání, a vypadalo to přesně tak jako to z čeho jsem vyšel. Bylo to na hony vzdálené tomu, co čteme o první církvi v knize Skutků. Oni neměli náboženský pořádek jako to máme my.

Ale nyní o mnoho let později v Dánsku mám ten zase ten stejný bohoslužebný pořádek. Proč? Protože kvůli tomu mému církevnímu pozadí, kvůli té katolické církvi, ze které všechny ty reformace vzešly. Pokračovalo to a všichni jsme součástí těchto náboženských zvyků či tradic, které založila katolická církev v roce ~300 n.l. Můj příběh je o tom, že jsme opustili to místo, ale přešli jsme k jinému místu, které bylo podobné (KC 300 n.l.). A zase jsme pracovali s tím církevním plánováním. Pokaždé jsem se trochu naučil něco víc, ale nějak nebylo snadné dostat se z té krabice (zlámat všechny ty zvyky, které jsem se naučil). Prolomit tu tradici, zbavit se ji.

Ale nakonec mi Bůh dal sen a zažil jsem svobodu. A když jsem zažil tuto svobodu, hodně věcí se změnilo.
Asi tak před čtyřma rokama jsme se přesunuli do jiného města a co se stalo, že tam nás Bůh vzal na poušť. Přišli jsme o domov, přišli jsme o peníze, moje manželka onemocněla, ležela v posteli a já chtěl zemřít. Byl jsem připraven zemřít, protože jsem se ptal: "Bože, kde jsi?" Ztratili jsme všechno, ale když jsme ztratili všechno, našli jsme Ježíše*.

Měl jsem období 2 let nebo rok a půl, kdy jsem nebyl součástí církve. Tak jsem se na všechno díval z povzdálí. A když jsem se na všechno díval z povzdálí, tak jsem najednou začal vidět věci v novém světle. Bylo to jako kdybych si sundal brýle a viděl jsem věci v novém světle. To mi vytvořilo nový život a mohu říct svědectví.

V jednom období jsem se modlil čtyřicet dnů a jednoho dne ke mně Bůh promluvil: "Torbene." "Co?" "Jeď do Naestvedu." To je město na opačném konci Dánska. A já jsem věděl, že to byl Bůh. A šel jsem domů brečíc: "Ó, pojedeme do Naestvedu." Bylo to pro mě tak silné. A já jsem tam jel a ptal jsem se: "Bože teď tu jsem, co mám dělat?" Chodil jsem a nějakou dobu jsem se modlil a čekal jsem na Boha. A pak v neděli tam byla malá baptistická církev a já jsem tam mluvil. Měl jsem přítele, který tam je pastorem. A přišel ke mě muž a já jsem se za něho modlil. Měl problémy s kolenem a další týden měl mít operaci. Modlil jsem se za něho a Bůh ho uzdravil. Mohl chodit nahoru a dolů po schodech, bez jakéhokoliv problému.

Po shromáždění přišel za mnou a povídá: "Torbene, musím se tebou mluvit." A já jsem řekl: "Ano, co potřebuješ?" "Kdy k tobě Bůh mluvil, že máš jet do Naestvedu?" Podíval jsem se na něj a řekl jsem: "První odpoledne, když jsem se modlil na poli, ve tři hodiny. Proč?" "Torbene, to je úžasné. Já jsem v pondělí nalezl tvoji stránku a já jsem se také modlil k Bohu v pondělí, úterý a středu: Bože pošli Torbena do Naestvedu, aby se za mě může modlit a mohu být uzdraven." A já jsem se na něho udiveně podíval a řekl jsem: "Cože?!" A když jsem to uslyšel, tak jsem si pomyslel: "Wow! Zde jsem na druhém konci Dánska, Bůh mi řekl: Jeď tam. A já jsem jel, protože tento muž, se modlil, aby byl uzdraven. A své manželce jsem na cestě domů řekl: To je to, co chceme! Tento život, kdy jsme vedeni Duchem Svatým. Nyní mám stovky svědectví toho, jak Duch Svatý vede a ochraňuje nás při každodenním životě. Protože když jsem se začal dostávat z té náboženské krabice, náboženské tradice, najednou jsem viděl kdo jsem. Já jsem byl ten kněz! Já jsem byl naplněný Duchem Svatým! Já jsem byl tím chrámem Božím! Bůh si mě mohl používat v každodenním životě!

A to mi pomohlo navrátit se k žití knihou Skutků. A každá osoba, se kterou jsem pracoval, kterou jsem zacvičoval od té doby a dával jsem jim toto učení, zakusila to samé. Když prolomili ty tradice a nastavení myslí, najednou začali zakoušet život, o kterém čteme v knize Skutky. A toto je mé učení či vyučování. Mnoho z mého vyučování pochází z toho období, kdy jsme jeli na poušť a viděl jsem věci v novém světle. A dostal jsem se z těch náboženských zvyků.

* - více o příběhu Torbena a jeho manželky se můžete dozvědět z jeho kickstartu: 4. Times of suffering (about roots and fruits) - Kickstart weekend The Netherlands (Friday)

Závěr

V příštím článku ... bude zakončení první lekce... Pointa je až na konci.